Co znamená „Já už jsem takový/á“

Tahle věta se objevuje ve chvíli, kdy už nechceme nic vysvětlovat, obhajovat se nebo něco měnit. Někdy je to rezignace, jindy únava. A někdy i tichá obrana před dalším zraněním.

Ale co vlastně znamená? Je to omluva, výmluva nebo postoj oběti?

Můžeme změnit své vnitřní nastavení? Upřímně NE – a ani to není cílem.

Proč se chováme určitým způsobem

Každý z nás má určité rysy, citlivost, temperament a způsob reagování. Tyto vlastnosti nejsou chybou. Problém nastává, když je žijeme v extrému, ne v rovnováze:

• Přílišná odpovědnost → přetížení, vyčerpání

• Empatie → neschopnost říct „ne“

• Pozitivní myšlení → popírání reality

• Negativní pohled → rezignace a bezmoc

Nejde o to „nebýt takový/á“, ale dostat své nastavení do rovnováhy. Aby nás nastavení neřídilo, ale sloužilo.

„Já už jsem takový/á“ jako obranný mechanismus a štít. Často tahle věta neznamená pravdu o naší povaze, ale spíš:

• „Nevím, jak jinak reagovat.“

• „Už jsem to zkoušel/a a nešlo to.“

• „Bojím se, co by se stalo, kdybych to dělal/a jinak.“

V tu chvíli se stává obranným mechanismem – ne výmluvou ze zlé vůle, ale způsobem, jak přežít v nastavení, které kdysi dávalo smysl.

První krok k rovnováze: zvědomění

Co to je zvědomění? Uvědomit si podvědomé vzorce chování a jednání, kterých se držíme, ale dnes jsou spíše překážkou než pomocníkem. Typickým příkladem je strach z pavouků, psů nebo konfliktů, kdy naše reakce neodpovídá skutečné míře ohrožení v dané situaci.

Abyste nalezli svůj podvědomý vzorec, ptejte se sami sebe: Kdy se neumím zachovat , tak, jak bych měl nebo chtěl? Proč? Jak to můžu změnit a jak bych tuto situaci chtěl příště řešit? (Další sebereflexivní otázky najdete v mých kurzech.)

Zvědomění neznamená kritiku. Znamená pochopení souvislostí.

Emoce za vzorci chování

Naše automatické reakce často vycházejí z minulých zkušeností nebo z toho, jak chceme působit navenek. Někdy jsou v souladu s naším vnitřním nastavením, jindy mu odporují. Emoce se pak mohou projevit okamžitě, nebo zůstávají skryté a aktivují se jen v určitých situacích.

Když na to člověk není sám

Dostat se k těmto hlubším vrstvám bývá pro laika těžké. Ne proto, že by byl „málo vědomý“, ale proto, že své vzorce žijeme zevnitř a považujeme je za normu.

Psychologi může nabídnout jemnou podporu:

• Snížení vnitřního napětí

• Emoce nejsou tolik zahlcující

• porozumění tomu proč se doopravdy chovám tímto způsobem

Když se uklidní vnitřní přetlak, je snazší vidět souvislosti a dělat jiné volby.

Tak jaká jsem, když „já už jsem takový/á“?

Někdy je to:

• Omluva – když už nemáme sílu něco vysvětlovat

• Výmluva – když se bojíme změny

• Postoj oběti – když máme pocit, že nemáme vliv, nebo máme výhody

A někdy je to jen volání po rovnováze. Ne proto, abychom se změnili v někoho jiného, ale abychom přestali žít v extrému a začali být sami sebou – s větší lehkostí a vnitřní svobodou.

Příběhy z praxe: Vzorec v praxi: proč dělám věci, které nechci. JSEM PRAVDU TAKOVÁ/ý ? Jsem tak hodná a obětavá?

Žena chystá muži jídlo a uklízí po něm oblečení,.Někdy mu ho i chystá- Sama už je unavená a nechce to dělat, ale musí, protože nevidí, co se ve skutečnosti skrývá za jejím chováním.

Pod povrchem se skrývají různé motivy:

• Služka , nepostradatelná – strach z opuštění, potřeba být potřebná: „Nikdo jiný by to nedělal, takže bude se mnou, neopustí mě.

• Nadměrná péče vzorec pomoci druhému: „On by to nezvládl já to zvládnu rychleji , proč by to dělal on, když to udšlám líp.“

• Vzorec z dětství – automatická rutina: „Takto to dělaly ženy v mé rodině, já to prostě dělám dál.“Co by si o mě řekli?

• Něco za něco , ocenění –řástečně manipulace: „Pomohu mu , on mě potřebuje, tím si potvrzuji svou roli.“ A pak budu něco chtít a on mi bude muset vyhovět.

• Důležitost , znalosti – pocit kompetence: „Já vím, kde věci dát, a dělám to rychleji, cítím kontrolu a jistotu.“

  On je z nás ten hloupější. Za tím opět může být jsem kompetentnější - určitě mě neopustí.„

• Strach z viny / špatného svědomí „Když mu nepomohu, budu špatná / sobecká.“

• Pocit zodpovědnosti když to neudělám sama, všechno se tu zhroutí

• Vyhýbání se konfliktu – raději udělá sama, než aby čekala, až partner udělá „špatně“ nebo pozdě.

• Očekávání díků / ocenění – někdy ženy doufají, že jejich péče bude vidět a oceněna, a pokud ne, snaží se dělat ještě víc.

Tedy jeden čin, jeden vzorec, ale několik vrstev motivace a emocí, které žena sama nemusí úplně vnímat.Další vrstvy mohou být strach z konfliktu, astrach

V kurzech se naučíte rozpoznat své vzorce, pochopit motivy a emoce, které je pohánějí, a postupně je změnit, abyste mohli reagovat svobodně, bez automatického „musím to dělat“.Získáte svobodnou volbu a nebudete se už cyklit v kruhu.